Nejvyšší soud v lednovém rozsudku řešil rozsah povinnosti zajistit rovné zacházení v případě pracovních a mzdových podmínek dočasně přidělených zaměstnanců. Rozhodnutí může mít zásadní dopad na činnost agentur práce i na zaměstnavatele, kteří využívají agenturní zaměstnance nebo jiné formy dočasného přidělení.
Co se mění?
Dosavadní praxe vycházela z předpokladu, že do srovnatelných pracovních a mzdových podmínek, které je nutné poskytnout agenturním zaměstnancům, patří pouze ta plnění, která se opírají o pracovněprávní předpisy (např. delší dovolená), ale nikoliv jiné nadstandardní podmínky (např. příspěvek na penzijní připojištění).
Nejvyšší soud tento výklad odmítl. Zdůraznil, že ustanovení zákoníku práce o rovných podmínkách dočasně přidělených zaměstnanců pouze rozšiřuje obecnou zásadu rovného zacházení. Ta se přitom vztahuje nejen na odměňování za práci, ale i na jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním (tj. benefity).
Byť se Nejvyšší soud zabýval konkrétně pouze příspěvkem na penzijní připojištění, je v kontextu tohoto rozhodnutí dočasně přiděleným zaměstnancům nutné poskytovat v zásadě všechna plnění, na která mají nárok kmenoví zaměstnanci.
Co to znamená pro zaměstnavatele a agentury?
Rozhodnutí se primárně týkalo dočasného přidělení podle § 43a zákoníku práce. Podle našeho názoru nicméně jeho závěry plně dopadnou i na agenturní zaměstnávání.
V praxi tak již nebude postačovat porovnat pouze základní mzdu a mzdová plnění. Uživatelé i agentury by měli prověřit také další peněžitá plnění a benefity poskytované srovnatelným kmenovým zaměstnancům.
Pro agentury práce i zaměstnavatele využívající agenturní zaměstnance tak rozhodnutí představuje důvod k revizi smluvních ujednání i interní praxe. V opačném případě hrozí nejen sankce ze strany inspektorátu práce, ale také přímé nároky zaměstnanců na doplatky.
